7.12.2018

Pátek v 20:27 | Eileen
Jsem na sebe dost naštvaná. Zase jsem začala mlsat ve velkým. Cítím, že to mému tělu (především pleti) nedělá dobře, ale stejně nemohu přestat. Včera jsem snědla celou čokoládu a následující den jsem vypadala v obličeji opravdu strašně. A celkově jsem měla zpomalené reakce. MUSÍM PŘESTAT.

Dneska strava opět hrozná! Čokoláda, čokoláda, čokoláda,...

Měla jsem tak hezky nakročeno! Tady už nejde o tlouštku jako o zdraví.
 

2. prosince 2018

2. prosince 2018 v 11:57 | Eileen
Začala se mi dělat opět vyrážka na horních víčkách a na určitých částech vlasové pokožky, jsem z toho trochu podrážděná. Dříve jsem na to nějakou dobu trpěla (+ mě svědila pokožka na celém těle), to jsem ale jedla hodně sladkého a celkově jsem měla asi dost poškozený organismus od vysoké hladiny cukru. Jsem tedy aspoň ráda, že už nechodím tak často na malou a nemám neustále žízeň (to jsem taky nějakou dobu měla :/). Gynekologický problémy jsem nikdy neměla (na to prý holky hodně trpívají, když jedí hodně cukru), krom toho, že už přes půl roku nemám periodu, tak to musím zaklepat.

Přemýšlela jsem, že bych zase zařadila nějaký nízkosacharidový den, ale nevím, jestli na to mám. Myslím si, že se to dá přežít, se trochu více kontrolovat v jídle, aby se člověk měl dobře.

Jinak mám zase chutě na sladké, včera jsem té chuti odolala, kamarád mě zlechtal, prý že to pomáhá (tak to nevím :D), chuť jsem měla stále, ale nějak jsem se k tomu nápadu vzít si čokoládu nevracela. Přijde mi, že je z toho trochu nanervy, jako jestli nejsem náhodou těhotná, i když to vážně nehrozí, prý že takové ústupky jako u mě, nedělal u žádné jiné - sex s rizikem otěhotnění. Jenže já také dělám svým způsovem ústupky, protože sex mě vůbec nebaví. :D A jelikož je dom, (a já asi mírná sadistka) sereme se navzájem. :D

Vrátím se asi opět ke svému oblíbenému šampónu z lékárny a koupím si i zase nějakou hypoalergenní řasenku (to mi taky kdysi pomohlo)... jenže stojí to nějaké peníze. :-/

1. prosince 2018

1. prosince 2018 v 14:38 | Eileen |  Myšlenky
Píšu v rychlosti. V poslední době nemám moc čas, a když ten čas mám, tak ho trávím odpočíváním.
Má váha se ustálila na 46 kg. Někdy mám i 45 kg, ale to opravdu vyjímečně. Snažím se nepřejídat, nejíst tolik sladkostí a nepřehánět to s moučnými výrobky. Pohyb nemám skoro žádný. Některé dny si dávám pár nenáročných cviků na výdrž - jako např. vzpor, dřepy nebo výpady s činkami. Nikdy jsem neměla moc síly, a tak si ji šetřím na důležitější věci. Jinak mi vypouklé břicho mizí, sice hrozně pomalu, ale nějaký pokrok tam vidím.
 


25. listopadu 2018

25. listopadu 2018 v 13:46 | Eileen
Nesnáším tyhle rána po.

Probudila jsem se skoro až v poledne. Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, viděla jsem jak kruhy pod očima, tak i nateklost. Hodně jsem bojovala s tím, abych s nezdravou stravou hned po probuzení nepokračovala. Vůbec nevím, co si dám k hlavnímu jídlu. Jsem taková divně neuspokojená. Dala bych si něco pořádně sytého, ale trochu se bojím, že mi to nestačí, a že až mi aspoň trochu slehne, tak to budu chtít v relativně krátké době několikrát zopakovat.

24. listopadu 2018

24. listopadu 2018 v 22:17 | Eileen
Chtěla jsem napsat dlouhý článek o tom, jak jsem to už dlouhou dobu neudělala, že se cítím plně vyléčena a že jsou mé přejídající doby už dávno pryč. Zrovna dneska, kdy jsem onen článek měla dopoledne skoro dopsaný a řekla jsem si, že ho dopíšu večer, jsem jedla více, než jsem byla za poslední dobu zvyklá. Skoro každý to určitě zná, někdy se pořádně nají, cítí se opravdu plný, že už by do sebe nic nedostal, ale cítím se spokojený a nemá potřebu to ten den opakovat. Pamatuji si, jak jsem do sebe dostala opravdu hodně jídla a po půl hodině, kdy mi trochu slehlo, jsem to opakovala... klidně 5x za ten den. Dříve tyhle stavy byly na denním pořádku. Je jedno jestli jsem se dopoledne snažila jíst normálně, nebo jsem hladověla. Stejně to skončilo záchvatovitým přejídáním. A čím později jsem začala, tak tím míň jsem toho stihla sníst.
Nechci nabrat i těch pár kilo, které jsem za ty měsíce normální stravou shodila.

Mé tělo se za ty měsíce změnilo, sice minimálně, ale i to břicho bych už mohla nazvat v jistých úhlech hubeným. Bojím se, že po posledních dnech, co jsem jedla opravdu volně a měla jsem i čokoládu, se mi to vrátí. Sladkosti mi nedělají moc dobře...cítím se jako by nateklá, takové divé pnutí na horních víčkách mám. A když toho sním více, tak ještě spolu s mléčnými výrobky po tom mám nejspíš rýmu a škrábe mě v krku.

Budu vůbec se svou slabou vůli někdy úspěšná?

18. listopadu 2018

18. listopadu 2018 v 20:27 | Eileen
I když jsem už měla pocit, že se mi mé sebevědomí zvýšilo, opět si připadám skoro tak ošklivá jako v dřívějších dobách. Říkám si, že je absolutně jedno kolik kilogramů budu vážit, ale že ostatní muži o mně nebudou mít pořád žádný zájem. A když už ano, tak protože mě budou brát jako tu druhou možnost (lepší nějaká než žádná).

Když vidím kolik žen, které nejsou vůbec hubené, nemají o chlapy nouzi, vím, že je chyba ve mně. Jenže jak se té chyby zbavit? Nemyslím si, že bych byla vyloženě ošklivá, ale hezká také asi nejspíš nebudu.

Vždycky když jdu někam s nějakou kamarádou, jsem já ta odstrčená. Ta bez zájmu, zatímco na ní se chlapy lepí. Opět se to po delší době zopakovalo. I když jsem si dala na svém vzhledu opravdu záležet. Myslela jsem si, že jsem si už zvykla, ale asi to vždycky trochu zamrzí. I když na druhou stranu, když o mě má nějaký muž zájem, cítím se jako malá vyplašená myška, nevím, co povídat, jak se chovat... Takže na jednu stranu chci zájem, ale na druhou stranu se v něm necítím dobře.

Neříkám, že by mě přílišný zájem těšil, odmítávat chlapy jsem už zažila (to jsem ale nebyla s žádnou kamarádkou)a nebylo mi to moc příjemné, ale asi potřebuji nějakou záplatu na mou zlomenou duši... a když po někom opravdu toužím, aby mi to opětoval, bez žádných požadavků... a taky ne protože není v okolí žádná lepší.

16. listopadu 2018

16. listopadu 2018 v 15:23 | Eileen |  Myšlenky
Má váha se pohybuje kolem 46-47 kg. Nemám sílu na to držet nízkosacharidové dny. Na nějaký větší pohyb nemám sílu už vůbec.

Periodu jsem nedostala už přes půl roku. Sexuální chutě nemám delší dobu skoro žádné. Což je trochu problém, jelikož mám vztah s chlapem, který sexuální chutě má. Je to pro mě docela obtěžující. Vyhovovalo by mi přátelství bez jakýkoliv výhod. Protože mít s někým sex, pro mne výhoda není. Nevím, jestli dokážu mít někdy plnohodnotný partnerský vztah, aby byli oba dva šťastní. Nepřijde mi v pořádku, že nemám chuť na sex, ale na druhou stranu to cítím svým způsobem jako plus, protože mě nic netrápí (myslím sexuální chutě). Dříve, když jsem byla ještě panna, měla silné sexuální chutě - ale ne, první sexuální partner to chtěl dělat jenom do zadku. Jenže já tam neměla žádné příjemné nervové zakončení jako nějaké jiné ženy, které si tento druh sexu užívají a ke konci mě už to jenom štvalo a dost frustrovalo. Ted normální sex můžu mít, ale nemám na něj vůbec chuť.
Když slýchám, jak jsou ostatní ženy hrozně sexuálně náruživé, tak si nepřipadám v pořádku.

Asi bych si měla zajít za gynekoložkou a brát zase hormony. Zkusit být po fyziologické stránce normální ženou. To, o co se pokouším už asi od 15 let, protože jsem periodu měla bez léků málokrát.Jenže já ji asi ani nechci.

Jsem pořád unavená. Mám kruhy pod očima, i když spím docela hodně. Obdivuji, kolik toho dokážou ostatní lidí zvládnout za jeden den. Zatímco mě unaví i obyčejná procházka. Unavenost, která se mě drží celý můj život.
Připadám si někdy svým způsobem rozbitá, i když jsem vlastně zdravá. Nikdy jsem vážně neskonala. Není kvůli čemu si stěžovat. Ale ta únava je někdy neuvěřitelná.

Chtěla bych mít více přátel. Mám jich žalostně málo. S mužem, se kterým jsem, se neustále hádám. Nejde s ním vyjít. Přátelství bez nějakých výhod s ostatními muži zatím nebylo moc možné. Je to vůči nim nespravedlivé, že ostatní odmítám... a s chlapem, který mi hodně ublížil, spím... (v poslední době tedy moc ne). Jenže já nedokážu mít sex jen tak s každým.

Dříve jsem si myslela, že jsem hnusná a s nikým nikdy nebudu. Asi by nebylo zas tak těžké někoho slušeného pro partnerský život najít, jenže se bojím, že vzhledem k mým žádným chutím, by nebyl štastný. A vyloženě frigidní také nejsem, takže s asexuálem bych štastná také nebyla.

Nebylo by lepší si najít nějaké kamarádky? Moc blízkých kamarádek jsem za život neměla. A možná mi bloky způsobil ten první partner, který mě nutil do bisexuality a polygamie. Nevím. Ted nastoupím do nové práce, kde je ženský kolektiv, ale spíš bych kvůli nějakému lepšímu pocitu kamarádila jenom s muži. Jako kdyby mě jenom muži nijak nemohli ohrožovat. A já se bojím mít kamarádku, aby s ní můj partner něco nechtěl mít.



- Eileen


7. listopadu 2018

7. listopadu 2018 v 11:30 | Eileen
Děkuji moc za komentáře u předešlého článku!

Mám za sebou už dva nízkosacharidové dny, které jsem držela v sobotu a v úterý. Má váha se celou dobu pohybuje kolem 46 kg. Cože???

Trochu se bojím, že to nemůže být až tak jednoduché a že ať jsem zbavila ze sebe čehokoliv, brzy to budu mít zase nazpátek.

Necítím, že bych hladověla. Bílkovin mám snad dostatek, i když si to upřímně moc nepropočítávám. V nízkosacharidových dnech jím vajíčka, kuřecí maso, různé druhy oleje a zeleniny. Nedržím to podle žádného návodu, ale podle sebe. Ve dnech bez omezování jím normálně. I když člověk má tehdence jíst více, aby si něco kompenzoval. V nízkosacharidových dnech naopak nemám hlad skoro vůbec.

Pár lidí mi říkalo, že střídavé nízkosacharidový dny by mi nedoporučovali a že je lepší jíst omezené množství sacharidů několik dnů za sebou a potom přestat, a že by z takovýchto výkyvů mohlo být tělo zmatené. Mně to ale upřímně takhle vyhovuje lépe.

Vím, že to není jenom o váze, ale o procentu tuku, svaloviny, vody v těle apod. Jde mi především o to, abych se vizuálně sama sobě líbila. :)

Edit 21:21 - Vážila jsem se a mám aktuálně 45,4 kg :-) A to jsem dneska jedla zase poměrně hodně. Takže zítra plánuji mít ještě jeden volný den a v pátek si chci dát opět nízkosacharidový den.

2. listopadu 2018

2. listopadu 2018 v 17:21 | Eileen |  Myšlenky
Už je to nějaká doba, co jsem naposledy přidala článek. Pořád se tak nějak držím na váze 47-48 kg. Dlouho jsem se nepřejedla. Jím střídmě, ale jelikož mám pohybu minimálně, tak na sebe nesleduji přílišné změny.

Co mě pořád opravdu trápí, je mé vypouklé břicho a hlavně povislá kůže na něm. Nedokážu najít řešení, jak se ho co nejrychleji zbavit a já přitom moc netrpěla. Jediný co dávám je rychlá chůze, ale i k té se v poslední době moc nedokopu. Běh je pro mě utrpení. Omezovat se v jídle také moc nedokážu. Nemyslím si, že bych s jinou částí těla jako s břichem měla takové problémy, s tím ostatním jsem vcelku spokojená. Kamarád říká, že na mě vidí pokroky, ale vzhledem k mé lenosti, to jde fakt pomalu. Nějak přestávám doufat, že se té zbývající tukové tkáně zbavím a že se ta přebytečná kůže jen tak stáhne.

Přemýšlím, že bych 2x týdně radikálně snížila sacharidy a ostatní dny se nijak neomezovala. Dělala jsem to dříve, když jsem trpěla záchvatovitým přejídáním, pomohlo mi to vyrovnat glykémii a hned jsem se dostala na původní váhu. Jenže tehdy jsem spalovala přebytečnou energii z přejídání se, nedostala jsem se do přílišné ketózy a neměla jsem moc hlad. Teď, když delší dobu nejím, opravdu trpím. Nevím, jestli zvládnu nízkosacharidový dny, i když věřím, že by mi pomohly.

Jak jsem se poznala s prvním BDSM pozitivním člověkem II.

12. října 2018 v 12:15 | Eileen |  Myšlenky
Jak jsem už napsala v minulém článku, další setkání s ním proběhlo hned následující večer. Řekl mi, na jakou zastávku mám dojet, a tam, že si mě vyzvedne. Tehdy jsem nebydlela v daném městě dlouho a místo, kam jsem měla dojet, jsem vůbec neznala. Byl podzim, sice ještě nebylo tak pozdě, ale když jsem jela, už byla tma. Čekala jsem na něj poblíž zastávky, před jedním, ještě otevřeným supermarketem. Místo bylo osvětlené a lidé se v okolí také pohybovali. Byla jsem tam o pár minut dříve, chvilku jsem počkala, a když byl stanový čas, napsala jsem mu sms, že už čekám. Odpověď žádná. Po několika minutách vyšel ze supermarketu se slovy, že tu čekám nějak brzo, neměl asi vůbec ponětí o tom, kolik přesně je. Řekla jsem, že jsem mu napsala sms, kterou si on zjevně ještě nepřečetl. Už tehdy prohodil něco v tom smyslu, že kdyby ostatní jeho holky věděly, že jsem si dovolila napsat mu na mobil, žárlily by (především ta jedna).

Pro ujasnění, sešla jsem se s někým, o kom jsem věděla, že je dominantní a že je to polygamista, který má rád v posteli více žen. Nevěděla jsem vůbec, proč se s takovým člověkem setkávám, neměli jsme nic společného. V té době jsem neměla moc kamarádů (vztah do té doby žádný, ale s ním jsem si také nic sexuálního neplánovala) a připadala jsem si věčně osamělá. Řekla jsem si, že snad ani nemám co ztratit, a je lepší se s ním sejít, než zůstat doma sama. (Raději nějaká společnost než žádná?) Hlavně jsem doufala, že mi snad nějak pomůže.

Když jsem nastoupila do jeho auta, nevěděla jsem dopředu, kam vůbec jedu. Cesta autem netrvala moc dlouho. Seděla jsem u něj doma v bytě naproti němu - já na gauči, on na křesle. Ptal se mě na různé věci, snažil se rozebírat mé problémy, ale já jsem mu toho o sobě nechtěla moc říkat. Byly mezi námi tiché pauzy, po emailech jsem byla dost upovídaná, osobně s cizím člověkem vůbec ne. Prohodil vtípek o tom, že bychom každý zasedli za jiný monitor a dorozumívali bychom se po té psané formě, když mi osobně mluvit moc nejde. V té době jsem věděla, že to bylo myšleno jako vtip. Víte, on byl ten druh člověka, který toho hodně napovídal, ale kolikrát jsem nevěděla, co je myšleno vážně a co je zase myšleno jako vtip.

Už v emailech mi psal, že si mě osobně prohlídne nahou, aby zjistil, jak na tom jsem s postavou. Než jsem se s ním sešla, poslala jsem mu několik fotek svého břicha a stehen. Chtěl, aby mu poslala i nějaké fotky, kde by mé nedokonalosti vynikly v plné síle, ale odmítla jsem, ještě jsem měla nějakou hrdost. Poslala jsem mu i fotku svých prsou, ty jediné jsem měla jakž takž ráda, byla jsem ráda, že je mám menší. (Do té doby jsem si říkala, jak dokážou některé holky posílat někomu své nahé fotky, a že já bych to nikdy neudělala.) Svůj obličej jsem mu také poslala. Ale nebyla by to žádná fotks, kde by byla celá postava i s obličejem, tak blbá jsem nebyla. To, jak vypadá on, jsem vůbec nevěděla.

Asi bude hnusné, co teď napíšu, ale než jsem ho poznala, představovala jsem si ho jako ten typ dominanta, který si hraje na dominanta jenom kvůli tomu, aby si na holkách něco kompenzoval.

Dlouho jsem si o něm také myslela, že musel tušit, že mám nízké sebevědomí a proto dělám věci, které bych jinak při zdravém sebevědomí nedělala a to jsem mu dlouhou dobu vyčítala. Že si vybírá holky, které si kvůli nízkému sebevědomí všechno nechají líbit a že jiná, zdravě sebevědomá holka, by mu omlátila všechno o hlavu. Po tom co jsem získala aspoň trochu sebevědomí, začaly výčitky, které tak trochu trvají dodneška, i když už mám někdy pocit, že jsem z toho venku. Cítím se být ponížená, že jsem byla přinucena k něčemu, co bych jinak v životě neudělala.

Sundala jsem si kalhotky, cítila jsem, že jsem tam dole mokrá, měla jsem nahá dělat různé cviky na nohy - jako např. dřepy s nohama daleko od sebe. Bála jsem si, že si toho všimne, tehdy jsem nevěděla, proč jsem tak vzrušená. Asi to ted bude znít divně, ale myslela jsem spíš, že mám asi tam dole nějaký gynekologický problém, než to, že jsem vzrušená.
Bála jsem se kamkoliv sednout, abych nezanechala mokrý flek. Měla jsem si sednout na židli a dát před ním stehna od sebe, aby se tam mohl podívat. Na začátku jsem mu říkala, že se mu tam dole nikdy neukážu. Krátce se podíval mezi mé nohy a řekl něco v tom smyslu, že to, co tam dole vidí, ho vůbec nevzrušuje. Nekomentoval to, že jsem tam dole vlhká. Doufala jsem, že si toho nevšiml.

Chtěla jsem si navléct své kalhotky, abych své vzrušení schovala. Řekl, že si je můžu zase nasadit jenom v případě, že o to požádám. Tak jsem požádala. Potom jsem se položila na záda a na nějakou dobu mi dal na bradavky kolíčky. Trochu jsem se bála, aby se mi po tom bradavky třeba nezdeformovaly, protože jsem je nikdy neměla a nevěděla, jak to funguje.
Říkal mi něco v tom smyslu, proč jsem tam dole tak mokrá, typické subinky by tenhle poznatek ještě více vzrušilo, já si jenom říkala, proč se tak blbě ptá, asi musí vědět, proč jsem vzrušená. Po chvíli mi sundal kolíčky z bradavek a bradavky mi ještě promasíroval prsty.Řekl, že pro dnešek už toho bylo dost.

Už ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem s ním ležela v posteli a mazlila se se s ním. Do ničeho vyloženě sexuálního mě nenutil. Byl oblečený, a až po delší době se svléknul do trenek... Asi po takové hodině mazlení, mi strčil prst do pusy a zkoušel sací reflex. Nevím, co mě to vůbec napadlo, ale udělal jsem pohyb, jako kdybych mu ten prst "kouřila", on se zarazil, a reagoval slovy, co to na něj zkouším,...
Chtěl abych mu ještě zkusila sát bradavky, už tehdy měl pro mne ne moc příjemná připomínky ve stylu, že mi to jde, a že by bylo skvělé, kdybych to dělala nějaké ženě. Ignorovala jsem je. Říkal mi také, abych si nikdy nemyslela, že pro něj budu jediná, a abych se nikdy neopovážila žárlit na ostatní holky. Nevím, co jsem si tehdy myslela. Nemyslela jsem na žádnou budoucnost, která s ním rozhodně nemohla být. A já jsem vždycky chtěla dělat takovéto věci v normálním partnerském vztahu, a ne s nějakým polygamním chlapem, který ještě obtěžoval slovy o jiných holkách. Bylo mi prostě poprvé v životě takhle hezky, a to ostatní šlo stranou.
Zeptal se mě, jestli chci vidět, jak je tam dole vzrušený. Stydlivě jsem pokývla, zeptal se mě dále, jestli si na něho tam dole chci sáhnout, nenašla jsem odvahu, potom jsem si to doma vyčítala.

Tehdy mi řekl, že až zhubnu na váhu, kterou jsme si předsevali, tak odměnou by mohl být můj první vaginální sex s ním. Řekla jsem mu, že bych byla raději, kdybych to dělala s někým, koho opravdu dlouho znám a kdo to se nmou chce dělat a nejen kvůli nějaké odměně. Tak tu odměnu jsme nechali spíš tak nějak otevřenou. Nevím, jestli tehdy nebo až později, mi řekl, že s holkami dělá jenom anální sex, a vaginální sex opravdu výjimečně. Nevím jestli už tu noc nebo až tu další, co jsem u něho byla, mi strčil prst do zadku, když jsem k němu ležela zády, a okomentoval to slovy" to, půjde".

Tu noc toho jsme moc nenaspali, já především kvůli tomu, že jsem byla v cizím prostředí, on asi především kvůli tomu, že jsem pro něj byla cizí člověk, a tak si nemohl být jistý, že se mu tam někde nebudu hrabat, až usne.

Ráno jsme vstali z postele, on si udělal nějakou snídani, nabídl i mně, ale já furt měla sevřený žaludek, takže jsem jenom popíjela čaj a koukala jsem se, jak snídá. Šel mě vyprovodit na zastávku, věděla jsem, kam mám dál jet. A takto skončila má druhá schůzka sním.

(Když si to tak po sobě zpětně čtu, zní to trochu jako nějaká erotická povídka, ale nevím, jak jinak popsat tu noc strávenou s ním, všechny podrobnosti jsem zde nenapsala, už je to delší doba.)

Kam dál