Jak jsem se poznala s prvním BDSM pozitivním člověkem II.

12. října 2018 v 12:15 | Eileen |  Myšlenky
Jak jsem už napsala v minulém článku, další setkání s ním proběhlo hned následující večer. Řekl mi, na jakou zastávku mám dojet, a tam, že si mě vyzvedne. Tehdy jsem nebydlela v daném městě dlouho a místo, kam jsem měla dojet, jsem vůbec neznala. Byl podzim, sice ještě nebylo tak pozdě, ale když jsem jela, už byla tma. Čekala jsem na něj poblíž zastávky, před jedním, ještě otevřeným supermarketem. Místo bylo osvětlené a lidé se v okolí také pohybovali. Byla jsem tam o pár minut dříve, chvilku jsem počkala, a když byl stanový čas, napsala jsem mu sms, že už čekám. Odpověď žádná. Po několika minutách vyšel ze supermarketu se slovy, že tu čekám nějak brzo, neměl asi vůbec ponětí o tom, kolik přesně je. Řekla jsem, že jsem mu napsala sms, kterou si on zjevně ještě nepřečetl. Už tehdy prohodil něco v tom smyslu, že kdyby ostatní jeho holky věděly, že jsem si dovolila napsat mu na mobil, žárlily by (především ta jedna).

Pro ujasnění, sešla jsem se s někým, o kom jsem věděla, že je dominantní a že je to polygamista, který má rád v posteli více žen. Nevěděla jsem vůbec, proč se s takovým člověkem setkávám, neměli jsme nic společného. V té době jsem neměla moc kamarádů (vztah do té doby žádný, ale s ním jsem si také nic sexuálního neplánovala) a připadala jsem si věčně osamělá. Řekla jsem si, že snad ani nemám co ztratit, a je lepší se s ním sejít, než zůstat doma sama. (Raději nějaká společnost než žádná?) Hlavně jsem doufala, že mi snad nějak pomůže.

Když jsem nastoupila do jeho auta, nevěděla jsem dopředu, kam vůbec jedu. Cesta autem netrvala moc dlouho. Seděla jsem u něj doma v bytě naproti němu - já na gauči, on na křesle. Ptal se mě na různé věci, snažil se rozebírat mé problémy, ale já jsem mu toho o sobě nechtěla moc říkat. Byly mezi námi tiché pauzy, po emailech jsem byla dost upovídaná, osobně s cizím člověkem vůbec ne. Prohodil vtípek o tom, že bychom každý zasedli za jiný monitor a dorozumívali bychom se po té psané formě, když mi osobně mluvit moc nejde. V té době jsem věděla, že to bylo myšleno jako vtip. Víte, on byl ten druh člověka, který toho hodně napovídal, ale kolikrát jsem nevěděla, co je myšleno vážně a co je zase myšleno jako vtip.

Už v emailech mi psal, že si mě osobně prohlídne nahou, aby zjistil, jak na tom jsem s postavou. Než jsem se s ním sešla, poslala jsem mu několik fotek svého břicha a stehen. Chtěl, aby mu poslala i nějaké fotky, kde by mé nedokonalosti vynikly v plné síle, ale odmítla jsem, ještě jsem měla nějakou hrdost. Poslala jsem mu i fotku svých prsou, ty jediné jsem měla jakž takž ráda, byla jsem ráda, že je mám menší. (Do té doby jsem si říkala, jak dokážou některé holky posílat někomu své nahé fotky, a že já bych to nikdy neudělala.) Svůj obličej jsem mu také poslala. Ale nebyla by to žádná fotks, kde by byla celá postava i s obličejem, tak blbá jsem nebyla. To, jak vypadá on, jsem vůbec nevěděla.

Asi bude hnusné, co teď napíšu, ale než jsem ho poznala, představovala jsem si ho jako ten typ dominanta, který si hraje na dominanta jenom kvůli tomu, aby si na holkách něco kompenzoval.

Dlouho jsem si o něm také myslela, že musel tušit, že mám nízké sebevědomí a proto dělám věci, které bych jinak při zdravém sebevědomí nedělala a to jsem mu dlouhou dobu vyčítala. Že si vybírá holky, které si kvůli nízkému sebevědomí všechno nechají líbit a že jiná, zdravě sebevědomá holka, by mu omlátila všechno o hlavu. Po tom co jsem získala aspoň trochu sebevědomí, začaly výčitky, které tak trochu trvají dodneška, i když už mám někdy pocit, že jsem z toho venku. Cítím se být ponížená, že jsem byla přinucena k něčemu, co bych jinak v životě neudělala.

Sundala jsem si kalhotky, cítila jsem, že jsem tam dole mokrá, měla jsem nahá dělat různé cviky na nohy - jako např. dřepy s nohama daleko od sebe. Bála jsem si, že si toho všimne, tehdy jsem nevěděla, proč jsem tak vzrušená. Asi to ted bude znít divně, ale myslela jsem spíš, že mám asi tam dole nějaký gynekologický problém, než to, že jsem vzrušená.
Bála jsem se kamkoliv sednout, abych nezanechala mokrý flek. Měla jsem si sednout na židli a dát před ním stehna od sebe, aby se tam mohl podívat. Na začátku jsem mu říkala, že se mu tam dole nikdy neukážu. Krátce se podíval mezi mé nohy a řekl něco v tom smyslu, že to, co tam dole vidí, ho vůbec nevzrušuje. Nekomentoval to, že jsem tam dole vlhká. Doufala jsem, že si toho nevšiml.

Chtěla jsem si navléct své kalhotky, abych své vzrušení schovala. Řekl, že si je můžu zase nasadit jenom v případě, že o to požádám. Tak jsem požádala. Potom jsem se položila na záda a na nějakou dobu mi dal na bradavky kolíčky. Trochu jsem se bála, aby se mi po tom bradavky třeba nezdeformovaly, protože jsem je nikdy neměla a nevěděla, jak to funguje.
Říkal mi něco v tom smyslu, proč jsem tam dole tak mokrá, typické subinky by tenhle poznatek ještě více vzrušilo, já si jenom říkala, proč se tak blbě ptá, asi musí vědět, proč jsem vzrušená. Po chvíli mi sundal kolíčky z bradavek a bradavky mi ještě promasíroval prsty.Řekl, že pro dnešek už toho bylo dost.

Už ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem s ním ležela v posteli a mazlila se se s ním. Do ničeho vyloženě sexuálního mě nenutil. Byl oblečený, a až po delší době se svléknul do trenek... Asi po takové hodině mazlení, mi strčil prst do pusy a zkoušel sací reflex. Nevím, co mě to vůbec napadlo, ale udělal jsem pohyb, jako kdybych mu ten prst "kouřila", on se zarazil, a reagoval slovy, co to na něj zkouším,...
Chtěl abych mu ještě zkusila sát bradavky, už tehdy měl pro mne ne moc příjemná připomínky ve stylu, že mi to jde, a že by bylo skvělé, kdybych to dělala nějaké ženě. Ignorovala jsem je. Říkal mi také, abych si nikdy nemyslela, že pro něj budu jediná, a abych se nikdy neopovážila žárlit na ostatní holky. Nevím, co jsem si tehdy myslela. Nemyslela jsem na žádnou budoucnost, která s ním rozhodně nemohla být. A já jsem vždycky chtěla dělat takovéto věci v normálním partnerském vztahu, a ne s nějakým polygamním chlapem, který ještě obtěžoval slovy o jiných holkách. Bylo mi prostě poprvé v životě takhle hezky, a to ostatní šlo stranou.
Zeptal se mě, jestli chci vidět, jak je tam dole vzrušený. Stydlivě jsem pokývla, zeptal se mě dále, jestli si na něho tam dole chci sáhnout, nenašla jsem odvahu, potom jsem si to doma vyčítala.

Tehdy mi řekl, že až zhubnu na váhu, kterou jsme si předsevali, tak odměnou by mohl být můj první vaginální sex s ním. Řekla jsem mu, že bych byla raději, kdybych to dělala s někým, koho opravdu dlouho znám a kdo to se nmou chce dělat a nejen kvůli nějaké odměně. Tak tu odměnu jsme nechali spíš tak nějak otevřenou. Nevím, jestli tehdy nebo až později, mi řekl, že s holkami dělá jenom anální sex, a vaginální sex opravdu výjimečně. Nevím jestli už tu noc nebo až tu další, co jsem u něho byla, mi strčil prst do zadku, když jsem k němu ležela zády, a okomentoval to slovy" to, půjde".

Tu noc toho jsme moc nenaspali, já především kvůli tomu, že jsem byla v cizím prostředí, on asi především kvůli tomu, že jsem pro něj byla cizí člověk, a tak si nemohl být jistý, že se mu tam někde nebudu hrabat, až usne.

Ráno jsme vstali z postele, on si udělal nějakou snídani, nabídl i mně, ale já furt měla sevřený žaludek, takže jsem jenom popíjela čaj a koukala jsem se, jak snídá. Šel mě vyprovodit na zastávku, věděla jsem, kam mám dál jet. A takto skončila má druhá schůzka sním.

(Když si to tak po sobě zpětně čtu, zní to trochu jako nějaká erotická povídka, ale nevím, jak jinak popsat tu noc strávenou s ním, všechny podrobnosti jsem zde nenapsala, už je to delší doba.)
 

Jak jsem se poznala s prvním BDSM pozitivním člověkem.

5. října 2018 v 23:58 | Eileen |  Myšlenky
Když jsem se poprvé dostala do kontaktu s BDSM pozitivním člověkem (konkrétně dominantem), bylo mi toto téma absolutně cizí. Znala jsem jenom pojmy submisivní/dominantní či sadista/masochista, a z toho vyplývající, kdo je nadřízený, a kdo je podřízený. Do hloubky jsem nikdy nešla a do té doby jsem ani neměla nějaký zájem si o to něco více zjišťovat. I z těch pár praktik, které jsem znala, mi bylo pomalu až na zvracení, a lidí, kteří takovéto praktiky praktikovali, tak těch jsem se dokonce až bála a kdybych někoho takového znala osobně a věděla to o něm, asi bych se ho stranila, pokud by to šlo. Vždycky jsem byla hodně citlivé děvče a trvalo mi hodně dlouho dospět a nějaké věci pochopit.

Byl to on, kdo mě jako první kontaktoval. Potřeboval ode mně zjistit nějaké informace a znal o mně pár věcí, které jsem jen tak někomu neříkala. (Jak to zjistil, tu psát nebudu, to je osobní a netýká se to jenom mě). Psali jsem si po emailech, ani jsem nevěděla, jak vypadá, kolik mu je, ale věděla jsem, že je BDSM pozitivní. Tehdy mi z toho všeho, co jsem si o něm přečetla, nebylo moc dobře. I když jsem s takovým člověkem neměla vůbec v plánu se kdy setkat, byla ve mně zvědavost, a tak jsem chtěla aspoň vědět, jak vypadá.

Tehdy jsem na tom po psychické stránce nebyla moc dobře. Trpěla jsem přejídáním, neměla jsem se moc ráda, mé sebevědomí bylo na nule. S žádných chlapem jsem se nelíbala, tutíž sex jsem také ještě neměla. (Důvody možná napíšu později.) V té době mi bylo 24 let. Už jsem pomalu ani nedoufala, že by se něco v mém intimním životě mohlo změnit.

Nějakou dobu jsme si psali. Psala jsem o tom, jak se nemám ráda, trpím přejídáním... On mi psal i něco o sobě, ale z toho co mi psal, mi stále nebylo moc dobře. Tehdy mě napadlo, že by mě za to přejídání, a za to, že se nemám ráda, mohl trestat. Nebudu lhát, také v tom byla zvědavost. Řekla jsem si, nechám ho vyhonat na mě nějaký trest, zjistím, kdo to je, a když mi bude nesympatický, už se s ním nikdy nebudu muset vidět. Asi to postrádá smysl, ale někde na kafi jsem se s ním setkávat nechtěla, vyžadovalo by to hodně mluvení (jsem introvertní člověk), spíše jsem se přikláněla nějaké akci, kde by tolik toho mluvení nebylo a tutíž bych o sobě nemusela tolik říkat.

Po krátkém odhodlávání, jsem si prostě řekla, že to risknu a sama jsem navrhla setkání. Nevím proč, ale brala jsem to jako nějaké znamení, a že by mi to mohlo nějak pomoci. Že by se mi mohlo spíš stát něco negativního, tak to jsem ignorovala. Brala jsem to už jako jedinou možnost, která by mohla vést k tomu, aby se něco v mém životě změnilo, hnulo se. Setkala jsem se s ním v jednom centru (jméno města nebudu psát). Dala jsem mu před setkáním na sebe své telefonní číslo, já jsem jeho neměla a pořád jsem nevěděla, jak vypadá. Nechtěl mi dát o sobě žádné informace.

Čekala jsem na určeném místě. Začalo mi volat neznámé číslo a potom slyším zapískání, a já jsem ho v dálce uviděla, jak na mě mává. Byl to normálně vypadající chlap. Nevím proč, ale očekávala jsem nějakého, na první pohled vypadajícího drsného týpka, ze kterého by ta temnota přímo sršela.

Do té doby jsem nevěděla, jestli budu opravdu schopná s ním nějak jet, ale nějak jsem měla z něho pocit, že mi od něj nic nehrozí. Pozdravili jsme se, a hned jsem nastoupila k němu do auta. Jeli jsme jeho autem na opuštěné místo, ale které bylo ještě docela blízko centra. (Chtěla bych dodat, že tohle žádné dívce rozhodně nedoporučuji. Co jsem v té době udělala, nebylo opravdu moudré!) Dostala jsem od něj na zadních sedadlech auta několikrát na zadek. Měli jsme to napočítaný, kolik mám dostat, ale už si ten počet upřímně moc nepamatuji. Dostávala jsem na zadek rukou a různými předměty (vařečka, hřeben apod)… byla jsem mu položená na klíně s holým vystrčeným zadkem. Mohla jsem si kdykoliv říct, kdyby toho bylo na mě hodně a já dál už nemohla vydržet.

Tehdy jsem k němu mohla jet domů, ale měl něco s autem, nemohl nastartovat (vybitá baterie), tak jsme se rozloučili. Došla jsem do centra sama a on zůstal na místě, kde měl auto - čekal na nějakého kamaráda, který mu se vzniklým problémem pomůže. Řekl, že není vhodné, abych tam s ním zůstala, nevěděl, jak by mě svému kamarádovi vysvětlil.
Říkala jsem si, že to musí být pro chlapa hrozně trapné, o to víc, když se to stane nějakému dominantovi, a to ještě s někým na první schůzce. Sebevědomí mu ale opravdu nechybělo. Jak říkal, měl pravdu, tohle se může stát opravdu každému.

Jak jsem se vrátila do nákupního střediska, prohlížela jsem si na záchodcích v zrcadle modřiny na zadku, všimla jsem si, že jsem tam dole mokrá. Byla jsem tehdy dost zmatená, nechápala jsem to. Bolelo mě to a vůbec jsem se necítila vzrušená. Že jsem mokrá, jsem pocitovala už v tom autě, ale jelikož jsem na něj vystrčila jenom zadek a tal dole jsem se nemohla prohlídnout, tak jsem doufala, že je to jenom můj pocit a když ne, tak že si toho nevšimne. (Až později, kdy jsme se znali déle, tak to okomentoval, že si toho všimnul. To vzrušení jsem nakonec přisoudila tomu, že jak jsem takovýto kontakt (i když spojený s bolestí) ještě s nikým neměla, tak to byl důvod, proč jsem byla mokrá.

V centru jsem na něho nějakou dobu čekala, ale trvalo to už dlouho a bylo navečer, a tak jsem se rozhodla, že už pojedu domů. Když jsem přijela domů, říkala jsem, že už se s ním nikdy nepotkám. Ale byla ve mně pořád ta zvědavost z neznámého. Naše další setkání následovalo hned další večer.

Celiakie - lepek, genetická predispozice, zvýšená prospustnost střevní slizniční bariéry, patogeneze ve sliznici tenkého střeva)

3. října 2018 v 23:57 |  Články
Definice
Celiakie (glutenová enteropatie, celiakální nebo netropická sprue) je celoživotní onemocnění způsobené nesnášenlivostí lepku. Vzniká u geneticky disponovaných osob při průniku rezistentních oktapeptidů až dekapeptidů lepku střevní sliznicí.
Ty spouštějí autoimunitní reakci s trvalou tvorbou protilátek proti enterocytům. Následně tak dochází k poškození sliznice tenkého střeva různého rozsahu - od minimálních změn (zvýšení počtu lymfocytů v submukóze tenkého střeva) po těžkou atrofii tenkého střeva s malabsorpčním syndromem.

Epidemiologie
Lékaři si velmi dlouho mysleli, že celiakie je vzácné onemocnění, které postihuje asi tak 1 osobu z 2 000 až 4 000 lidí. Rostoucí úroveň vědomostí o různých podobách tohoto onemocnění, nové vyšetřovací metody a především velký počet provedených vyšetření vedly ke zjištění, že četnost výskytu celiakie je až 10krát vyšší. Ze získaných čísel je jasné, že celiakie není nijak vzácná, naopak postihuje spoustu lidí, i když ti si obvykle nejsou vědomi příčiny svých obtíží.

Ve většině rozvinutých zemích Evropy se udává výskyt celiakie v rozmezí 0,5-2 %. V České republice se předpokládá podle publikací ze začátku tisíciletí prevalence 1:200-1:250, tj. 40 000 až 50 000 celiaků. Přesto je diagnostikováno nejvýše 15 % z celkového počtu. Dědičnost celiakie u příbuzných 1. stupně (rodiče, sourozenci, děti) je 8-18 % a dosahuje 70 % u jednovaječných dvojčat. Podle většiny studií jsou ženy postiženy častěji než muži, a to v poměru 2:1.
Celiakie se často pojí s jinými autoimunitními chorobami.

Etiopatogeneze
Celiakie je multifaktoriální onemocnění, v jehož patogenezi se setkáváme jak s environmentálními, tak i genetickými faktory.

Lepek
Lepek (gluten) je bílkovinný komplex nacházející se v povrchové vrstvě obilných zrn. Jeho obsah v mouce podmiňuje soudržnost těsta, pokud mouka obsahuje více lepku, je kvalitnější.

Podle publikované práce Osborna z roku 1907 rozdělujeme pšeničné bílkoviny na základě jejich rozpustnosti v různých rozpouštědlech - na albuminy (rozpustné ve vodě), globuliny (rozpustné v roztocích solí), prolaminy (rozpustné v 70 % ethanolu) a gluteliny (zčásti rozpustné ve zředěných roztocích kyselin).

Peptidové frakce lepku gluteliny a prolaminy, zejména prolaminy, obsahují aminokyselinové sekvence, které identifikuje imunitní systém některých geneticky disponovaných jedinců jako cizí a reaguje na ně tvorbou protilátek. Prolaminy obsahují vysoký podíl aminokyselin prolinu (až 30 %) a glutaminu (až 15 %). Lepek obsahuje ze všech rostlinných bílkovin nejvyšší obsah těchto aminokyselin. Všechny peptidové vazby s prolinem jsou obtížně štěpitelné proteolytickými enzymy trávicího ústrojí.

Do obilovin obsahující toxické prolaminy patří pšenice (Triticum), žito (Secale), ječmen (Hordeum), oves (Avena) a mezidruhoví kříženci (Triticale a Tritordeum). Nejvíce prolaminů obsahuje pšenice (až 35 %) a nejméně oves (13 %). Prolaminy pšenice se nazývají gliadiny, žito obsahuje hordeiny, ječmen secaliny a oves aveniny.

Používání ovesných výrobků je v rámci bezlepkové diety diskutabilní. Oves má ze všech uvedených obilovin nejméně nebezpečný prolamin (avenin), ale obsahuje minimálně dvě aminokyselinové sekvence schopné vyvolat imunitní reakci. Oves je také velmi často kontaminovaný příměsí jiných obilovin, v ČR zatím neexistuje žádná právně závazná metoda k testování čistoty ovsa. Z těchto důvodů nelze oves doporučit jako součást bezlepkové diety.

Bezpečné zařazení ovsa do bezlepkové diety vyžaduje pěstování kultivarů ovsa s nízkým obsahem aveninů, dodržení podmínek produkce nekontaminovaného ovsa, laboratorní kontrolu čistoty ovsa a dlouhodobou dispenzarizaci celiaků.

Názory na bezpečnost ovsa jsou rozdílná, například v knížce s názvem Výživa v medicíně a dietetika z roku 2015 od Heinricha Kaspera se na str. 182 dočteme: "Oproti dřívějším názorům se dnes považuje za bezpečně zjištěné, že bílkoviny z ovsa sprue nevyvolávají."

Genetická predispozice
Nejčastěji se vyskytujícími predispozičními geny pro celiakii jsou HLA-DQ2 a HLA-DQ8 na 6. chromozomu, které se vyskytují u 95 % celiaků. Bílkovinným produktem těchto genů jsou povrchové glykoproteiny, které jsou lokalizovány na enterocytech a buňkách imunitního systému sliznice tenkého střeva a fungují jako vysoce aktivní receptory antigenních peptidů vzniklých štěpením lepku. Tento genotyp má 20-30 % české populace, ale jen asi 5 % z toho onemocní celiakií.

Znamená to tedy, že existují i jiné non - HLA geny nebo faktory nutné k rozvoji celiakie.

Zvýšená propustnost střevní slizniční bariéry
Dalším patogenetickým faktorem je zvýšený paracelulární transport makromolekul přes těsná spojení, která spolu s enterocyty vytvářejí slizniční bariéru tenkého střeva. Ze střevního lumen se paracelulárním transportem do vnitřního prostředí bez předchozí digesce vstřebává asi 10 % látek včetně makromolekul. Těsná spojení jsou složitou strukturou více než 50 bílkovin, v níž má rozhodující úlohu v regulaci permeability peptid zonulin, který je součástí systému vrozené imunity. Expresi zonulinu s následným zvýšením permeability způsobují změny střevních mikrobiotů (dysbióza), viry (především rotaviry a enteroviry), potravinové antigeny, alkohol, toxiny, poruchy výživy a další vlivy.
Imunitní systém je nucen k produkci imunitní odpovědi, která může mít u geneticky disponovaného jedince jakýkoliv cílový orgán nebo tkáň."

Patogeneze ve sliznici tenkého střeva
Specifické klony T - lymfocytů ve střevní sliznici vyhodnotí u geneticky disponovaného jedince peptidy lepku jako cizí látku, předají tuto informaci B - lymfocytům a imunitní systém reaguje tvorbou protilátek k peptidům lepku. Tato reakce vyvolává buněčný stres se zvýšením permeability membrány buněk řady orgánů a do cirkulace se uvolňuje enzym tkáňová transglutamináza (tTG). Peptidy lepku jsou vyhledávanými substráty tTG, která pozměňuje jejich strukturu (deaminace) a tím se jejich reaktivita výrazně zvyšuje. Dochází k jejich vzájemným vazbám se vznikem imunokomplexů a do nich nakonec pojmou i tTG. Tento komplex však vyhodnotí dozorující imunitní buňky opět jako organismu cizí a tTG považují za autoantigen, ke kterému začnou vytvářet autoprotilátky. Jde tedy v podstatě o chybu imunitního systému, kdy je tTG primárním autoantigenem celiakie.

Působením protilátek dochází k poškození sliznice tenkého střeva, které má rozdílnou míru u různých osob, od minimálního postižení (změny na úrovni kartáčového lemu enterocytů) až k totální atrofii klků, hypertrofii Lieberkühnových krypt a infiltraci submukózy lymfocyty.

Na základě poškození střevní sliznice dochází ke špatnému vstřebávání základních živin (zvláštně tuků a bílkovin), minerálů (zvláštně železa a vápníku), žlučových kyselin a vitaminů rozpustných ve vodě i v tuku.

Imunitní systém celiaka konzumující výrobky s lepkem je trvale pod zvýšeným antigenním tlakem, což usnadňuje vznik dalších autoprotilátek a autoimunitních chorob postihujících jiné orgány a systémy. Reaktivita imunitního systému u neléčené celiakie v průběhu let postupně klesá, dochází k hyposplenismu se zvýšeným rizikem infekčních chorob a poté ke kolapsu imunitního systému se vznikem komplikací.

Zdroje:
KOHOUT, P. Klinická výživa pacientů s celiakií. In: Vybrané kapitoly z klinické výživy I. Praha: Forsapi, 2010. s. 87-96.
KOHOUT, P. Celiakie. Postgraduální medicína, 2012, roč. 12, č. 2, s. 207-210.
BASS, S. et al. Celiakie: úspěšná léčba nesnášenlivosti lepku. Praha: Jan Vašut, 2013. ISBN 978-80-7236-839-6.
FRIČ, P. a R. Keil. Celiakie pro praxi. Medicína pro praxi, 2011, roč. 8, č. 9
FRIČ, P., M. ZAROVAL a T. Dvořáková. Choroby způsobené lepkem. Vnitřní lékařství, 2013, roč. 59, č. 5, s. 376-382.
FRIČ, P. Celiakie: diagnostika a léčba - komentář. Medicína po promoci, 2014, roč. 15, č. 2, s. 65-67.
PŘIBYLOVÁ, P. Bezlepková dieta pro praxi. Medicína pro praxi, 2012, roč. 9, č. 2, s. 78-81.


 


7.11.2017

3. října 2018 v 18:38 | Eileen |  Starší zápisky
Rozhodla jsem se, že sem budu postupně vkládat i nějaké své starší zápisky, které mám ještě uložené na emailu. Nepsala jsem tehdy své myšlenky veřejně, a pořád přemýšlím, jestli by nebylo spíše lepší, je rovnou všechny neodvratně smazat. Nevím, jestli je dobré se vracet k tomu, co bylo. Ještě uvidím.

7.11.2017
Pod hrozbou trestů mi pomohl mé přejídání krotit, většina z těch trestů se nakonec neuskutečnila, zbaběle jsem se z nich vykroutila. Samozřejmě, že jsem se kvůli svému přejídání trápila, ale neviděla jsem žádnou silnou motivaci, proč s tím přestat. Chtěla jsem, ale měla jsem z toho nadruhou stranu až moc velký požitek, abych přestala. S ním jsem zažila chvíle, které jsem s nikým nezažila a bála jsem se, že když na mně neuvidí žádné změny, tak se na mně vykašle. Jenže pořád pro mě bylo hrozně těžké se z toho dostat, protože ačkoliv jsem byla na jednu stranu štastná, že s ním mohu být, tak na druhou stranu nešťastná - frustrovaná, že to není ten druh vztahu, který bych chtěla mít. Už od začátku bylo na mě kladeno, ať seženu někoho dalšího, což mě sice bolelo, ale souhlasila jsem, protože jsem o něho nechtěla přijít.

Mám dodneška pocit, že mě chtěl využít, a že se mnou zezačátku byl jenom kvůli tomu, abych mu sehnala jinou holku, kterou si on sám nedokáže najít. Není to moc příjemný pocit. Ano, mám sice strach, že by s holkou, kterou bych mu sehnala, trávil čas raději, než se mnou, a já půjdu na vedlejší kolej, ale jde především o to, že v polygamním vztahu jsem prostě nikdy nechtěla být. Zní to asi sobecky, ale vždycky jsem chtěla mít chlapa jenom pro sebe a já bych byla zase jenom jeho, a nechci se s žádnou holkou o něj dělit. Hrozně mi ubližuje jenom ta představa, že je s nějakou jinou, když s ním nejsem. Nikdy jsem netoužila po skupinovém sexu. A i kdybych přitom nemusela být, ten pocit, že vedle v místnosti má sex s jinou holkou (i kdyby to měla být moje nejlepší kamarádka - o to je to horší) mě ničí. Věřím, že mě má po té dlouhé době rád, ale chtěla bych být s někým, kdo chce jenom mě. Cítím, že mi sice chtěl pomoc, ale chtěl z toho také něco mít, ale to nejsem bohužel jenom já. Co mu mohu dát, co jiná ne? Je pravda, že po tom roku, co jsem nikoho nesehnala a zhubnout jsem toho také moc nedokázala, takže jsem neudělala to, co jsem mu slíbila, on se mnou pořád je. Věřím, že mě má rád, jenže ne tak, jak bych potřebovala.

V poslední době si říkám, že by bylo nejlepší, kdyby se na mě vykašlal. Už se nesnažím jako na začátku, udělala jsem spoustu věcí, aby se na mě vykašlal, ale on to přesto neudělal. Jako kdybych ho nevědomě testovala, kam až mohu zajít. Už je mi totiž jedno, že se na mě vykašle. V takovéto bolesti už nechci být. Bojím se sice, že bych bez něj zase cítila neuvěřitelně sama, a zase možná naplno spadla do přejídání, ale myslím si, že by bylo nejlepší, kdybychom byli od sebe a mohli hledat vhodnější protějšky. Třeba bych konečně zažila to, co je mít normální vztah. Mám chuť mu dokázat, že bez něho se mi povede lépe. Hledám pochopení a porozumění, chci být pro někoho jedinečná a milovaná, být s někým bez podmínek.

Pocit, že si nic nezasloužím. Submisivní k někomu kvůli nízkému sebevědomí.

29. září 2018 v 13:47 | Eileen |  Myšlenky
Už dlouhou dobu mám pocit, že abych mohla zažít něco hezkého, musím si to opravdu zasloužit. Musím se v něčem snažit nebo přímo trpět. Připadám si hloupě a stydím se za sebe, že jsem přišla k věcem, kterém jsem si nevybojovala. Má vůle je téměř nulová. Nedokážu v něčem setrvat, s tím je hodně spojená i ta bolest, té také nevydržím hodně. Přijde mi, že se nemůžu z ničeho těšit, protože jsem obklopena věcmi, které si vůbec nezasloužím. Snažím se těch pocitů zbavit, jsem ráda za to hezké, co mám.

Cítí To někdo podobně? Máte pocit, že si musíte všechno nějak zasloužit? Že nic nemůžete dostat zadarmo?

Abych mohla být v něcí blízkosti, snažila jsem se stát člověkem, kterým jsem NIKDY nechtěla být. Předstírala jsem, protože jsem se k tomu cítila být nucená, nechtěla jsem být sama. Jsem ponížená, k čemu jsem byla nucená, abych s někým mohla být. Na veřejném životě jsem dost submisivní. V soukromém životě ovšem chci být submisivní výjimečně, jsem ráda ta nahoře, ale nevyžaduji to, většinou chci rovnoprávnost. Hodně se to ve mně zmítá. Nevím, kým opravdu jsem. Jedno ovšem vím, chci už být submisivní jenom v tom, co si sama vyberu. Hodně trpím, když mě někdo poníží, nějak mi ublíží, nutí mě k něčemu, co nechci - trvá mi hodně dlouho, než se s tím dokážu vyrovnat, než to dokážu nechat být.

Říkala jsem si, to určitě půjde, že se přes to dostanu. Určitě to znáte, seznámíte se s nějakým chlapcem, víte že v něčem máte rozdílné názory, ale aby jste s ním mohly být, říkáte si, že to nějak zkloubíte... Ale nějaké věci opravdu nejdou zkloumit.
Teď ale říkám dost. Když nebudeme mít v zásadních věcech stejné názory, prostě do toho už nepůjdu. Nebudu se k ničemu nutit. To raději budu sama. Tak trochu si sama sobě si lžu, protože jsem už skoro celé dva roky s někým, se kterým jsou ty rozdíly neslučitelné pro partnerský vztah. Dá se říct, že jsem si životního kamaráda našla, ale životní partner, se kterým bych mohla založit rodinu, tak ten je někde v nedohlednu.

Udělali jste už někdy něco, co Vám nebylo opravdu příjemné, jen proto, aby jste se někomu jinému zavděčili?

Lektin - jeden z důvodů tloustnutí a autoimunitních chorob?

28. září 2018 v 18:24 |  Články
Lektin je bílkovina, která působí jako obranný mechanismus pšenice a ostatních zrn. Jeho úkolem je chránění rostliny před hmyzem, plísní a jinými nepřáteli. Možná právě proto je lektin také velmi odolný vůči trávení v lidském těle a snadno se hromadí v tkáních, kde působí jako toxin.

Když se lektiny dostanou do krve, mohou se připojit k jakýmkoliv tkáním v těle (např. ke štítné žláze, slinivce, kolagenu v kloubech atd). Tato vazba může narušit funkci této tkáně a následně bílé krvinky napadnou takto ovlivněné tkáně … a může tak dojít k autoimunitní reakci a způsobit tím autoimunitní nemoc.

Lektiny můžou být často příčinou, proč přibíráme na váze a proč neumíme zhubnout. Lektiny omezují práci leptinu. Leptin je hormon, který nám řekne, kdy máme přestat jíst, rozhoduje, kdy uložit kalorie jako tuk, kdy je třeba spálit tuk. Je to hormon, který nám pomáhá při zhubnutí. Lektiny blokují účinek leptinu a následně tak naše ovládání chuti a přesycení. Nevíme, kdy přestat jíst. Najednou nemáme kontrolu nad naší chutí k jídlu a přejídáme se. Také nám zabraňují v tom, abychom spálili tuky v těle. Dále, změny způsobené lektinem vedou ke zvýšení glukózy v krvi a pro mnoho lidí je to začátek inzulínové rezistence (odolnosti), diabetu typu 2 a obezity.

Když jíte potraviny obsahující lektiny, které jsou neslučitelné s antigenem vaší krevní skupiny, lektiny napadnou orgán nebo celý systém (ledviny, játra, mozek, žaludek atd.) a začnou v této oblasti aglutinovat (shlukovat) buňky. Lektiny v potravinách májí tu vlastnost, že maji blízký vztah k antigenu určité krevní skupiny. Lektiny jsou v hojném množství zastoupeny v luštěninách, mořských produktech, obilných zrnech a zelenině. Je obtížné se jim zcela vyhnout. Řešením je vyhnout se lektinům, které aglutinují přímo vaše buňky - a to je určeno krevní skupinou.

Naštěstí většina lektinú obsažených ve stravě není přímo život ohrožujících, i když mohou způsobit širokou škálu jiných problémů, zejména pokud jsou specifické pro jednotlivou krevní skupinu. Z velké části nás imunitní systém před lektiny chrání. Devadesát pět procent lektinů, které se vstřebají z naší typické stravy, je vyloučeno z organismu. Ale nejméně pět procent lektinů, které sníme, se vstřebá do krve, kde reagují s červenými a bílými krvinkami a poškozují je. Působení lektinů v trávicím traktu může být mnohem intenzivnější. Tady často vyvolávají prudký zánět citlivé střevní sliznice a jejich aglutinační působení může napodobit potravinové alergie. Dokonce i minimální množství lektinů je schopné aglutinovat obrovský počet buněk, jestliže reaguje s určitou krevní skupinou.

Různé lektiny napadají rozdílné orgány a tělesné systémy: Jakmile se jednou nenarušená lektinová bílkovina usadí na nějakém místě v organismu, má magnetické účinky na buňky v této oblasti. Způsobuje jejich shlukování, a tak se stanou cílovou strukturou určenou k likvidaci, stejně jako by byly cizími vetřelci.

Lektiny se navzájem velmi liší podle zdroje jejich původu. Například lektin obsažený v pšenici má jinou formu než lektin obsažený v sóji a váže se na odlišné kombinace cukrů. Každá z těchto potravin je nebezpečná pro některou krevní skupinu a prospěšná pro jinou.

Převzato ze dvou zdrojů:
https://www.rehabilitace.info/vyziva-a-jidlo/lektiny-v-potravinach-a-zdravi/
Výživa a krevní skupiny - Dr. Peter J. D'Adamo, Catherine Whitney

Vláknina - definice, rozdělení, funkce, zdroje

27. září 2018 v 17:53 | Eileen |  Články
Vláknina jsou sacharidy rostlinného původu, které jsou rezistentní vůči trávení a vstřebávání v tenkém střevě lidského těla.
Ke společným vlastnostem patří odolnost k hydrolýze trávicími enzymy a schopnost postoupit do tlustého střeva ve formě, ve které se zkonzumovaly.
Komponenty, které se dostanou do tlustého střeva, jsou plně či částečně fermentovány střevní mikroflórou nebo částečně vyloučeny stolicí.

Rozdělení vlákniny
Podle účinku vlákninu rozdělujeme do dvou základních skupin:
1. Vláknina rozpustná, fermentovatelná
pektin, inulin, některé hemicelulózy, rostlinné slizy, guarová guma, arabská guma, fruktooligosacharidy
2. Vláknina nerozpustná, nefermentovatelná
lignin, chitin, celulóza, některé hemicelulózy, rezistentní škroby

Jednotlivé druhy
Pektin
V průmyslu je hojně používaný jako silný želírovací prostředek, který se získává ze slupek citrusových plodů a jablek. Je určen především pro cukrářskou výrobu. Používá se jako zahušťovadlo. Pektiny hrají významnou roli při zavařování - tvorba různých džemů a marmelád.
Čím zralejší ovoce je, tím méně obsahuje pektinů.
Mezi ovoce s vysokým podílem pektinů patří citrusové plody, jablka a rybíz.
Pektiny ve formě gelů snižují rychlost vyprazdňování. Ovlivňují tak metabolismus glukózy a snižují množství cholesterolu v krvi.

Inulin
Inulin je silné bifidogenní prebiotikum, působí v zažívacím traktu ke zlepšení zažívací mikroflóry a k ochraně proti zažívacím infekcím.
Má velmi nízkou energetickou hodnotu, nezvyšuje hladinu krevního cukru.
Snižuje hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi.
Používá se jako náhrada cukru nebo jako náhrada tuku pro nízkotučné výrobky.
V tlustém střevě je štěpen bakteriální mikroflórou za vzniku oxidu uhličitého nebo metanu. Proto mohou potraviny s vysokým obsahem inulinu způsobovat nadýmání.
Nachází se v čekance, topinambuře, artyčoku, v cibulovinách jako je česnek a cibule.

Guarová guma
Je rychle fermentovaná mikrobiální flórou a má bifidogenní účinky. Zlepšuje funkci střeva, snižuje průjem u pacientů s enterální výživou a ulehčuje obstipaci. Také snižuje hladinu cholesterolu a triglyceridů v séru a glykémii.
Používá se k zahušťování v mnoha druzích potravin.

Arabská guma
Používá se jako stabilizátor a emulgátor různých potravinářských soustav. Má bifidogenní účinky a snižuje hladinu cholesterolu a triglyceridů v séru.

Fruktooligosacharidy
Působí jako prebiotikum, potrava pro přátelské bakterie v našich střevech. Střevní bakterie štěpí složité molekuly fruktooligosacharidů na jednodušší mastné kyseliny. Ty vytvářejí nepříznivé kyselé prostředí pro mnoho nežádoucích bakterií, které by v případě pomnožení dokázaly způsobit nepříjemné průjmy a záněty střevní stěny. Mastné kyseliny slouží rovněž jako přirozená výživa pro okolní střevní tkáň. To zvyšuje její vitalitu i odolnost vůči infekci.
Největší poměrné množství je obsaženo v chřestu, pórku, cibuli, česneku nebo artyčoku.

Betaglukany
Řadí mezi hemicelulózy a nacházejí se ve větším množství v semenech některých obilovin, jako je oves a ječmen. Tato vláknina snižuje nejvíce cholesterol.

Lignin
Lignin je řazen do skupiny nerozpustných vláknin. Tyto nerozpustné vlákniny působí v našem střevě způsobem, který by se dal přirovnat k mechanickému kartáči, který odstraňuje toxické usazeniny.
V přírodě se vyskytuje ve dřevě stromů, jehličnanů i listnáčů. Můžeme ho nalézt i v obilovinách a dalších rostlinách s tužší slupkou.

Celulóza
Celulóza je hlavní stavební látkou rostlinných primárních buněčných stěn a spolu s ligninem a hemicelulózami se podílí na stavbě sekundárních buněčných stěn.

Chitin
Chitin se vyskytuje převážně v živočišné říši, kde je hlavním stavebním polysacharidem schránek korýšů, hmyzu a dalších bezobratlých živočichů. Hlavním zdrojem chitinu v potravě jsou především vyšší houby.

Rezistentní škrob
Má pozitivní vliv na střevní činnost, zvyšuje objem stolice, je substrátem pro střevní bakterie a snižuje střevní pH (zvyšuje produkci kyselin ve střevě). Snižuje hladinu glukózy v krvi po jídle, a proto je vhodný při cukrovce II. typu, při léčbě obezity a také při regulaci tělesné hmotnosti.
Představuje důležitý zdroj energie pro buňky vystýlající vnitřek stěny tlustého střeva, přitom má schopnost zabraňovat přeměně těchto buněk na buňky rakovinné, přispívá tak ke snížení rizika rakoviny tlustého střeva.

Funkce vlákniny
Rozpustná vláknina
Rozpustná vláknina se označuje též jako měkká vláknina, má schopnost absorbovat vodu, je fermentovatelná.
Má příznivý vliv na metabolismus sacharidů a tuků. Je prospěšná při léčbě aterosklerózy, cukrovky a obezity.
Má velkou schopnost vázat vodu, čímž vzniká viskózní substance, která zpomaluje pohyb potravy v trávicí soustavě.
Vstřebává nadbytečnou vodu ze střev, změkčuje a zvětšuje stolici.
Snižuje kyselost žaludku a zpomaluje jeho vyprazdňování - tím se cukry obsažené v jídle dostávají do střeva pomaleji a hladina krevního cukru se zvyšuje pozvolna.
Snižuje absorpci cholesterolu z potravy tím, že ho na sebe váže a ten pak odchází z těla ven.
Váže na sebe mastné a žlučové kyseliny.
Žlučové kyseliny ve žluči jsou nezbytné pro trávení tuků. Pokud je ve střevu přítomna vláknina, žluč se v menším množství absorbuje a játra jsou nucena jí vyprodukovat více. K tomu je využíván cholesterol přítomný v krevním oběhu a tím se snižuje jeho hladina.
Je potravou pro bakterie tlustého střeva, které ji fermentují na SCFA mastné kyseliny, jež jsou energetickým substrátem pro enterocyty tlustého střeva.

Nerozpustná vláknina
Nerozpustná vláknina je označována jako hrubá vláknina, je neviskózní a nefermentovatelná.
Působí proti zácpě, divertikulóze a nádorovému onemocnění střev.
V žaludku působí proti sytosti. Zvyšuje objem stolice, čímž snižuje koncentraci toxických látek, mechanicky dráždí střevní stěnu a urychluje tak peristaltiku, rychlejší peristaltika omezuje čas pro vstřebání toxických látek z potravy i vytvořených střevní mikroflórou.
Nevýhodou vlákniny je, že snižuje i resorpci cenných látek, jako je železo, vápník a hořčík.

Zdroje vlákniny
Cenným zdrojem vlákniny jsou ovoce a zelenina, luštěniny, ořechy, semínka, obilná zrna a celozrnné produkty. Celozrnná mouka je meziprodukt při vymílání obilí na bílou mouku. V celozrnné mouce jsou přítomny části obalů s cennými látkami. Bílá mouka je pak zcela zbavena balastu, ale tím pádem také cenné vlákniny, vitaminů a minerálů.

Obsah vlákniny se i posuzuje z hlediska energetického příjmu dodaného příslušnou potravinou, nejen podle absolutního množství. Dobrou informaci poskytne přepočet koncentrace vlákniny na množství obsahující 100 kcal. Mezi zeleninami pak vyniká brokolice, květák, kapusta, reveň, paprika, rajče, hlávkový salát, bílé zelí. Z ovoce maliny, ostružiny, angrešt, červený a černý rybíz, švestky. Z ostatních potravin jsou výborným zdrojem fazole, žitné otruby.

Doporučovaná denní dávka vlákniny je 30 g.

Zdroje informací: internet, kniha Dietologický slovník (Štěpán Svačina, Alena Bretšnajdrová), Nutriční podpora (Zuzana Grofová)


Chci být na sobě spokojená aspoň s něčím

11. září 2017 v 21:15 | Eileen |  Myšlenky
Někdy se stává, když je člověk na sobě nespokojený s jednou věcí, se kterou nemá sílu nebo nemůže něco udělat, přijde mu potom, že nic nemá smysl a začne se zanedbávat ve více oblastech. Tak se to stalo i se mnou.

Slibovala jsem si, jak se další den konečně něco změní. Že tohle bude poslední den, kdy se přejím. A od dalšího dne se budu doopravdy snažit. Že pojedu v plnění svých slibů na 100 procent. Roky ubíhali. Nic se nezměnilo. Buď jsem to vzdala už hned ráno, někdy v odpoledních hodinách nebo výjimečně večer. Uvědomuji si, že jsem si na sebe dělala moc velké nároky. Snažila jíst i normálně, s hladovkami jsem nadobro skončila. A i když jsem se snažila s opravdu malými krůčky dopředu, bohužel to vždycky brzy skončilo přejedením se. Jedla jsem více, když mi bylo smutno, i když jsem byla v dobré náladě, ale většinou když jsem se cítila frustrovaná a to jsem byla často. Vypěstovala jsem si návyk, kterého jsem se těžko zbavovala. Nikdo o mě nestál, kluci o mě sotva zavadili pohledem a já jsem zaháněla smutek jídlem. A i když jsem mohla být konečně doopravdy šťastná, někdo o mě projevil zájem, tak jsem se raději zavřela mezi čtyři stěny a přejedla jsem se. Chodila jsem normálně do školy, na veřejnosti jsem jedla střídmě. ne-li skoro vůbec, ale jako kdyby pro mě během těch roků svět kolem neexistoval.... a já myslela jenom na to, jak přijdu domu a přejím se. Dala jsem přednost tomuto, než se snažit být v něčem sťastná a úspěšná. A když už jsem se o něco v životě pokusila, tak jsem mnohdy zklamala, tak jsem se přejedla... a i když jsem v něčem uspěla, jednou opravdu za dlouhý čas - což se stalo málokrát, tak jsem se odměnila zase větším množství jídla.
A když jsem se přejedla...nemělo nic smysl. Zanedbávala jsem ve všech oblastech, které vůbec šly.

Pomohl mi až jeden člověk. Už jsem po těch letech pomoc ani nečekala. A úplně sama jsem to nedokázala.

Trvalo to skoro rok a já stále cítím, že z toho nejsem úplně venku. Je tak jednoduché do toho opět spadnout. Já už ale nechci. Stane se, že toho sním více, než bych měla (větší množství jídla, které překročí můj výdej ), už to ale není tak časté...a toho množství není tolik.
Vždycky se na mně nebude líbit spoustu věcí. Chci být ale na sobě spokojená aspoň s něčím.
Co ještě zvládnu změnit?


První článek

8. září 2017 v 19:37 | Eileen |  Myšlenky
Vítejte na blogu, který stále nevím o čem přesně bude. Tolikrát jsem s blogováním začínala a tolikrát jsem s blogováním zase brzo skončila. Nedokážu už ani spočítat kolikrát to bylo. Mé první pokusy udržet si jeden stabilní blog byly úspěšnější, ty další už tolik úspěšné nebyly. Jak dlouho mi vydrží tenhle? V posledních letech byly mé důvody především kvůli tomu, že se mi nedařilo dostát svým slibům a kdo chce číst články dívky, které se stále jenom nedaří? V posledních měsících se něco v mém životě změnilo a já se (sice úplně miniaturními krůčky) blížím k nějakému stabilnějšímu cíli žití, který pro mě není snad zas tak hrozný.

Je mi už 26 let, ale duší se cítím stále jako dítě. Přijde mi, že jsem se v některých oblastech zastavila, ne-li přímo zakrněla. Chci jít dál, nevracet se k minulosti. Soustředit se na budoucnost. A dělat určité kroky, aby ta budoucnost nebyla tak ponurá. Můj boj, že nejsem dostatečně dobrá, jsem podprůměrná a nic pro to nedělám. Ani se nesnažím blížit aspon trochu průměrnosti, všechno tak lehce vzdám. Tolik příležitostí mi uniklo. Tuhle si už nechci nechat ujít. Bohužel, jak je mým zvykem, toho také hodně naslibuji.

Kam dál